Vánoce & Nový rok

Letošní Vánoce a Nový rok byly pro mě úplně jiné než kdy dřív. Strávila jsem je daleko od své rodiny, v krásném státě Wisconsin, a přestože na mě během svátků dolehl stesk po domově, byly to svátky plné nových zážitků, milých lidí a momentů, na které budu dlouho vzpomínat.

-

Na Štědrý den jsme se s mou hostitelskou rodinou vydali na návštěvu do města Wasau. Už od rána jsem věděla, že to pro mě nebude jednoduché – dva dny před Vánocemi na mě totiž dopadl silný homesick. Vánoce mi nepřipadaly jako Vánoce. Viděla jsem fotografie mé rodiny, jak tráví svátky spolu, a já si uvědomovala, že jsem přes celý oceán.

Na cestu jsme vzali naše pejsky, a i když cesta trvala tři hodiny, sněhová pokrývka venku mi dělala radost. Po několika letech jsem měla konečně bílé Vánoce, což bylo nádherné a zvedlo mi to náladu. Když jsme dorazili, celá rodina mě přivítala velmi mile. Všichni byli neuvěřitelně hodní, chápali, že se mi stýská, a snažili se, abych se cítila co nejlépe.

Během dne jsme se jen tak poflakovali, povídali si a odpočívali. K večeři jsme měli kuře s mashed potatoes, což bylo jednoduché, ale moc dobré. Před jídlem jsme se museli pomodlit. Večer nastal okamžik, na který jsem se těšila – rozbalování dárků. V této rodině se dárky otevírají už 24. prosince. Seděli jsme společně v kruhu a sledovali, kdo co dostal. Dostala jsem krásné dárky: speciální čokoládu z Madisonu, mikiny, spoustu teplých ponožek, knížku, láhev na kávu a dokonce českou kuchařku.

Česká kuchařka mi udělala velkou radost, protože mi připomněla domov. Už jsme podle ní vařili svíčkovou a kulajdu a obojí se povedlo na jedničku. Vaření je totiž pro mou hostitelskou rodinu něco jako "jazyk lásky" – rádi připravují jídlo pro ty, na kterých jim záleží. Večer byl nakonec velmi příjemný. Trochu jsem si poplakala, ale myslím, že je normální, že se mi stýskalo.

Na Boží hod jsme se vrátili domů a odpočívali. Večer jsem pozvala domů svou kamarádku Veru, která je také výměnnou studentkou. Vera pochází z Madridu, a protože její maminka je letuška, často cestuje. Plánujeme, že mě o prázdninách přijede navštívit do Česka, a já bych na oplátku ráda jela za ní do Španělska.

Strávily jsme společně večer s mou hostitelskou rodinou, a poté nás vyzvedl náš společný kamarád, se kterým jsme jeli na rodinnou oslavu. Tato rodina je neuvěřitelně milá – beru je jako svou další hostitelskou rodinu, protože mě vždy přivítají s otevřenou náručí. Jsou moc hodní lidé

Na oslavě byla skvělá atmosféra. Hráli jsme pingpong a byl tam i kulečník. Smáli se a užívali si každý okamžik. Country tanec, který je v Americe populární, jsme si také nenechali ujít – já jsem si ho velmi oblíbila. Byla tam pozitivní energie, která nás všechny nabila.

Před půlnocí jsme s Verou spěchaly domů, abychom splnily tradici. Snědly jsme 12 hroznů pod stolem, což má přinést štěstí do nového roku. K tomu moje hostitelská sestra připravila výborné preclíky ve tvaru "2025". Po půlnoci jsme hráli karty, povídali si a užívali si pohodu až do tří do rána.

Vánoce jsem měla příležitost oslavit i s mou první hostitelskou rodinou, což pro mě bylo velmi speciální. Celý večer byl naplněn radostí a pohodou, a přestože Vánoce probíhaly jinak než doma, cítila jsem se jako součást jejich rodiny.

Na večeři jsme si objednali moje oblíbené tacos, což bylo skvělé rozhodnutí. Jedli jsme, povídali si a užívali si společné chvíle. Po večeři přišel čas na rozbalování dárků, což bylo opravdu kouzelné.

Mezi dárky, které jsem dostala, mě nejvíce potěšily ponožky s hlavami mé kočky Naomi a mých host sourozenců. Bylo to vtipné a milé gesto, které mě neskutečně potěšilo, protože všichni vědí, jak moc své blízké zvířecí i lidské miláčky zbožňuju. Ale největším překvapením a radostí pro mě bylo fotoalbum, které zachycovalo první část mé výměny – od mého příjezdu až po stěhování do druhé hostitelské rodiny.

Bylo vidět, že moje první host mamka si s tímto dárkem dala opravdu záležet, a věděla, jak moc pro mě vzpomínky znamenají. I ona sama má fotoalba moc ráda, takže to bylo něco, co nás ještě více spojilo. Když jsem ho procházela, vzpomněla jsem si na všechny úžasné chvíle, které jsme spolu zažili.

Zbytek večera jsem věnovala hlídání dětí, zatímco rodiče šli na nákupy. Užili jsme si společně klidnou a veselou atmosféru, která mi připomněla, že rodina není jen ta, do které se narodíme, ale i ta, kterou si najdeme na svých cestách. 

Tyto svátky mě naučily vážit si věcí, které jsem dříve brala jako samozřejmost. Rodinné tradice, přítomnost blízkých a drobné okamžiky – to vše pro mě nyní má ještě větší význam. I když být daleko od domova není snadné, jsem neuvěřitelně vděčná za lidi, kteří mě obklopují zde i doma. Vánoce a Nový rok v Americe byly jinak, ale i přesto krásné. Uvědomila jsem si, že nové zážitky a vztahy mohou přinést stejnou radost, jako ty, které znám. Těším se na další dobrodružství, která mě čekají.