Ráno v den posledního školního dne bylo plné emocí a dojmů. Když jsem vyšla z domu, slunce teplého červnového rána mi dodalo energii. Vydala jsem se směrem ke škole, kde jsem se setkala se svými spolužáky, kteří byli stejně jako já plní očekávání a trochu smutku z blížícího se rozloučení.

Orientation Meeting III. byl online. Všechny meetingy jsou povinné, a tak jsme se opět setkali, abychom si zopakovali pravidla a probrali význam saka, které má každý student. Sako je nejen vzpomínkou na naši výměnu, ale také nám může usnadnit cestování, protože zaměstnanci na letištích jsou ke studentům s těmito saky obvykle více...

Závěrečná přihláška se podává dlouho před Orientation Meetingem IV. Všichni nám opakovali, že přihláška je nejnáročnější částí procesu. Bylo to spojeno s mnoha administrativními formalitami, ale já jsem to skutečně ráda dělala. Museli jsme psát motivační dopisy, přidat obrázky našeho domova, rodiny, přátel, lékařské dokumenty a další podklady....

Orientation Meeting II. byl v Kroměříži a trval celý víkend. Na tento meeting nás musel nominovat náš Rotary klub. Měla jsem s tím trochu komplikace, protože jsem byla jediná z Písku, kdo chtěl vyjet na výměnný pobyt, a v Rotary je zvykem, že student střídá hostitelské rodiny.

Orientation Meeting I. v Třebíči byl opravdu záhul. Jednalo se o několikahodinový meeting, kde jsme měli možnost potkat inboundy – studenty, kteří jsou na výměně tady v České republice a na Slovensku. Během tohoto setkání jsme si zopakovali pravidla výměny, dozvěděli se podrobnosti o celém procesu a o tom, co je to kulturní šok.

Již delší dobu jsem uvažovala o tom, že bych strávila měsíc v zahraničí, a tato myšlenka mě provázela mnoho let. Když mi bylo 8 a poté 10, moji rodiče mě poslali na jazykové kurzy do Velké Británie. Tyto zkušenosti ve mně probudily zájem o cestování a objevování nových kultur. Nicméně tohle léto se všechno změnilo.